Ibanez Cort - Neznámé látky

Léčíš jak o život. Do vaší základny se přiváží cím dál tím více pacientů. Nezastavíte se. Už dva dny jsi nespal a teď se na tobě projevují drobné známky únavy. Dochází léky a nové budou přivezeny až za pět hodin.Teď nemůžeš pacientům nijak pomoci. Mohl by sis prohlédnout základnu... A nebo si zdřímnout a nabrat sílu.

Medik vždy pozná, kdy začala válka. To je když se ti pod rukama střídají vojáci tak rychle, že si ani nezapomatuješ jejich obličej. Dnešní šichta byla extrémně dlouhá. Dnešní. Srandovní slovo, když si uvědomím, že ta šichta už trvá dva dny nepřetržitě. Snižování zdravotních zásob je nejhorší noční můrou každého doktora. Když mu pod rukou projde desítka pacientů, z toho přežije, netroufám si říct kolik, je to statistika. Když ale před tebou leží desítka pacientů, a ty jim nemůžeš pomoct, je to katastrofa.
Poslední gumové rukavice, které jsem si dneska navlékl, jsem také hned po ošetření vojáka sundal a zahodil, a nemusel jsme moc přemýšlet, protože moje volba byla jasná. Pokusit se usnout, abych byl za pět hodin čilejší...

Usínáš...

...proboužíš se a... nemůžeš se pohnout. Cítíš, že v něčem jedeš. Naproti tobě sedí nějaký další svázaný voják a očividně je ze stejné základny jako ty. "Psst. Byli to Kanaďani. Ty prašivci. Zničili nám děla dřív, než jsme si jich všimli. Bránily jsme se. Spoustu pozabíjeli. Nejspíš jsme přežily jako jedni z mála a teď budem zajatci. Já jsem Brandon, jsem mechanik, pracoval jsem na opravách děl... Natáhl bych k tobě ruku, ale nějak nemůžu, kdo jsi ty?"

Nevíš co máš dělat, nevíš, zda mu máš věřit...

"Cort, medik, těší mně..."
Pronesu, a podívám se kolem, co všechno v místnosti je, a hlavně kdo všechno v místnosti je.
"Kolik nás tady je?"
Ujistím se ještě, kdyby měl třeba informace. Nad tím, jestli mu věřím nebo ne zatím nepřemýšlím, protože v této situaci to není zapotřebí.

*jsi v aute, citis ze v necem jedes.*

"no, v tomhle aute nic neni. Ale kdyz me se mdavali, videl jsem ze je vic aut... takze mozna... ale treba ty ostatni vezou jinym. Uz abysme zastavili, nevim ani kam jedem ani jak dlouho pojedem"

Tak to mi nezbývá nic jiného než počkat. Já chvilky využiji k nabrání sil...

Auto brzdi a ty i s Branonem jste hozeni do nejakeho vezeni kde jsou dalsi dva lidi: "Tak dalsi koho dostali" utrousi jeden. Nevite, jestli vas prijdou vysdlichat, kazdopadne ted mate chvilku casu se na necem domluvit...

"Kde to sakra jsme? Podle přivítání hádám, že asi víte, kdo nás 'dostal'"
Podívám se po okolí, a po svých nových spoluvěznícfh...

"Sou to Kanadani. Všechny nás dostali a zabili naše přátele. Sakra, nemůžem se odsud dostat..."

"Takhle nás tu nemůžou nechávat. Jako zajatci máme práva. Měli bychom se setkat s velitelem a vyjednat podmínky propuštění. A sjednat kontakt s našimi veliteli. A to co nejrychleji."
Povím co si myslím, a počkám na odpověď ostatních.

"Jo, to meli, ale my uz tu tvrdem dve hodiny a at rikame co rikame, stejne za nama nikoho neposlou. Ja rikam, musime se nejak dostat ven..."

"Dvě hodiny moc není, počkat se vyplatí. To že se musíme dostat pryč říkáš už po druhý, takže se zeptám jednou...jak to chceš sakra udělat? Seš Kapitán Amerika, kterej sám zlikviduje všechny nácky, že chceš útéct z tohohle? Určitě nás tady nenechali samotný, bůh ví, jestli před dveřma nestojí auto s kulometem namířeným na nás..."
Vyřknu svojí analýzu situace, a opět počkám, co řeknou ostatní...

"No, každopádně už jsem to tu prohlédl a nic co by nám pomohlo tu není a počítam že nikdo z vás u sebe zbraň nemá, takže nám asi nezbývá než čekat." řekne voják, který byl až doteď zticha. Brandon mu kývne. Ten, co chce furt zdrhat řekne: "No dobře, ale jestli brzo nepřijdou, tak se neznám...". Vzdychneš a můžeš ještě něco říct nebo čekat.

"Tak zní plán. Počkat, až přijdou sami - jako že oni jednou přijít musí."
Shrnu vše, a počkám, co bude...

Vsichni souhlasi...

...po rekneme hodine cekani (brzy ale ztracite pojem o case) k vam prichazi nekolik vojaku: "Kdo je vas vudce? Sejde se s nasim Generalem a projedna neco, ale jen on sam...". Brandon prej neumi vyjednavat a ten chlapek co chce ven se na to taky moc nehodi... Protoze posledni tichy chlapek se na to nejak nema, jdes tam sam.

Kdyz tam prijdes, General se tvari jako hodny muz a zepta se te: "Jak se mas, muj priteli z jihu?"

"Jde to, jenom, máte špatné řidiče, chtěl sem do mekáče, ne do motelu. Na tom by jste měl v budoucnu zapracovat, špatná komunikace mezi cestujícím a řidičem může zapříčinit spoustu nepříjemností. A co vy?"
Usměju se na něj...

"hmm, bezva, kazdopadne ted jste nasi zajatci a muzem za vas chtit vykupne. Rozhodne vas nehodlame pustit. Ale co byste nam mohli navrhnout, pokud bysme vas pustily? Treba se nejak dohodnem..."

"Chtít můžete, to, jestli vám někdo zaplatí je věc jiná. Máte pro nás vůbec dost zásob? Podle mezinárodních zákonů by jste měl mít, stejně jako ubytování. Samotni vám nabádnout nic nemůžem, neboť vaši chrabří důstojníci byly precizní v prohledávání. Ani informace vám nabídnout nemůže, a vy nás kvůli nim ani nemůžete vyslíchat. Podle Ženevské listiny práv zajatce se můžete zeptat pouze na jméno, datum narození, hodnost a číslo. Což určitě víte."
Dokončím svojí řeč, která byla sice obsáhla, ale nicneříkající, přesně jak potřebuju...

"Jo, to jo, ale vam tady snad zalezi na svych zivotech, tady jste ve valce. Tady o vas nikdo nevi, tady se nebavi o pravech... Privedte jednoho."

Kanadani privedli jednoho ze zajatcu (Toho, co chtel furt ven) a general zas mluvi: "Ted rekni neco, co nevim a ja ti ho necham zit..."

"Ehm...v Rusku sněží?"
Podívám se na něj.
"Máte tady vůbec nějákou zdravotní službu? Budu potřebovat sterilní prostředí, a jestli se vám nepovede ho zabít, i nástorje, abych ho stabilizoval. Samozřejmě i vás bych ošetřil, kdyby jste to nevydržel, a pokusil se spáchat sebevraždu."
Dopovím, a podívám se na něj.

General uz vypada znacne rozcilene. "Vy si myslite, ze si z vas delam srandu, ale ja to myslim vazne!". Vytahne zbran a streli muze do ruky: "Mluv sakra.".

"Já vám říkal, že jestli se vám ho nepovede zabít, musím ho stabilizovat, takže nyní by se zdravotní potřeby hodily. Doporučoval bych vám kontaktovat velitele naší nejbližší vojenské základny, a vyjednávat s ním. To by ale pak tahle základna nebyla tajná, a museli by jste dodržovat zákony stanovené v Ženevě, a které jste stejně jako většina státu podepsali. Nicméně, nyní bych se podíval na toho muže, aby nám tady nevykrvácel. Potřeboval bych nějáké obvazy, desinfekci a antibakteriální posyp. Možná morfium by se hodilo."
Přejdu k muži, kterého postřelily, a zkoumám jestli se jedná o čistý průstřel, nebo kulka někde uvízla.

Zjistíš, že jde o čistý přůstřel. Generál se nasere a hodí tě i s tim člověkem zpět do basy. Pak ti tam vhodí ještě nějaké obvazy: "Až budete hladoví, budete mluvit jinak."

"Omlouvám se mistře...ale i toto je proti zákonům. Hladovět nás nechávat nemůžete."
Zakřičím za ním, jen tak z provokace, a jmu se obvazování ruky vojáka.

Generál je ticho, zřejmě vybuchl vztekem...